Hra bez pravidel

O tom, že život se někdy stane hrou, bez pravidel, otázek a odpovědí. Je vlastně hrou, kde jsou figurky rozmístěné na šachovém poli, a Vy můžete jen určit jejich směr, ale ne cíl...

V jeho očích barvy noci, ztrácela se docela, sama stála bez pomoci, v sobě sílu neměla. Na to aby řekla dost, vždyť tohle nemá budoucnost, však jemu pouhý dotek stačil, na to aby zaonačil. Všechno tak, jak on si přál, zvedni hlavu, půjdem dál, řekl jí jedné noci tmavé, že v životě jsou věci dané. Ty, které se nezmění, že láska je jen mámení, je to jenom pocit pouhý, někdy neskutečně dlouhý. Stojí pro něj život žít, na okraji cesty jít, bez mapy a bez kompasu, za tmy, i za slunce jasu. A tak spolu stále kráčí, jak dva nerozluční hráči, jejichž hra vždy patem skončí, když se večer spolu loučí.