Ona

Báseň o dívce, jejíž sen se stal skutečností a okamžik na věčnosti, v její mysli zůstane, jak říkám, tak se stane.

Milovala objímání, za noci i za svítání, když tep její dal se v trysk, věděla, že je to risk. Však v té chvíli myslet nesmí, co přinese jí nový den, když si touha cestu klestí, ví, že tohle není sen. Přišla tedy k němu blíž, když řekl, právě teď to smíš, v téhle chvíli, nikdy více, můžeš přejít přes hranice. Vždyť nevíš, co se může stát, však dala mu všechno, co může dát, dala mu sebe, touhou rozechvělou, chtěla brát i dávat, se stejnou měrou. Chtěla cítit teplo dlaní, už nestačilo objímání, když měla jeho blízko sebe, řekla, chceš-li mě, i já chci tebe.