Den otců: Můj dědeček
Když šel po ulici, byl pro mnohé jen obyčejným starcem. Jedním z mnoha. Člověkem, jemuž stáří nemilosrdně vrylo do tváří vrásky a vlasům vzalo jejich barvu a lesk. Kráčí ulicí a míří ke škole. Jde rozvážným krokem, jen občas se opře o hůl, kterou svírá v pravé ruce. U školy se zastaví a upře pohled svých modrých očí ke vchodu do budovy.Z jeho zamyšlení o vytrhne zvuk školního zvonku, oznamující konec vyučování. Vybíhám ze školy a spatřím ho. Je to můj dědeček. „Slunce mého dětství“. Každý den, když skončím s výukou čeká, aby mě bezpečně dovedl domů. Je mi nablízku vždy, když potřebuji pomoc. Jednou jsem mu běžela naproti, když šel z autobusového nádraží, a rozbila si koleno. Ihned byl u mě, aby mi pomohl, utřel mi slzy, které se mi draly do očí. Vymýšlel různé hry, při nichž se občas stala nečekaná nehoda. Jen jsem se otočila a váza stojící blízko mě se rozbila. Dědeček si však nikdy nešel stěžovat mamince či babičce. Vždy rozbitou věc opravil nebo vše zaonačil tak, že nikdo nic nepoznal. Říkával, že je to naše společné tajemství. Jako malá jsem často nechtěla dojídat oběd. Musela bych sedět u stolu i hodinu, kdyby mi nepozorovaně nevzal poslední sousto. Pro někoho by to byla bezvýznamná pomoc, pro mě však tenkrát moc znamenala. Vyskočila jsem od stolu a s úsměvem na tváři nesla do kuchyně prázdný talíř. Vždy mě rád a často hlídal, protože rodiče stavěli dům. Nikdy neřekl, že nemá čas. Na mě ho měl vždycky. A když ne, chodila jsem s ním do ordinace, kde jsem pozorovala, jak předepisuje recepty a radí nemocným lidem. Chodíval mě hlídat, i v době nemoci. Seděl na okraji postele a vyprávěl mi příběhy. V jeho přítomnosti i ta nejtežší nemoc ztrácela na síle. Také mi nosíval oběd a vždy se neopomněl zeptat, jaké jídlo bych si dala nejraději. Nepomáhal však jen mně. I ostatní lidé si k němu chodili pro radu či pomoc. Sousedé, tety, strýčkové. Ti všichni byli u mého dědečka „vždy vítáni“. Toto „úsloví“ mi říkával, když jsem od něho odcházela. Ale nebyly to jen rány a drobnosti, které mi pomáhal překonávat. Literatura, sloh. To byly oblasti,ve kterých měl můj dědeček bezedný rozhled. V psaní úvah a jiných slohových útvarů mi byl rád a často nápomocen. Stačilo jen říct téma slohové práce, a on hned začal vyprávět. Jako by četl z neviditelného listu papíru. Vymýšlel i různé básničky a písničky, které by rozesmály i toho nejvážnějšího posluchače. S „kamenným“ výrazem ve tváři si notoval pod vousy, zatímco já se svíjela smíchy na podlaze obývacího pokoje. Měl velice rozsáhlou knihovnu, ve které člověk mohl najít skoro vždy to, co potřebuje. Díky tomu jsem si nemusela půjčovat knihy v městské knihovně. Ale čas je neúprosný. Všechno hezké má jak svůj začátek, tak i konec. Já rostla a můj, v dětství „nesmrtelný“ dědeček, stárnul. Už jen stěží jsem hledala ten věneček vlasů na jeho moudré hlavě. Modré oči ztrácely svůj lesk, vrásek na jeho tváři přibývalo. To byla realita, kterou viděli ostatní. V mých očích a v mém srdci byl však pořád stejný. Já neviděla jeho vrásky ani sílu, které mu kvapem ubývalo. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že přijde doba, kdy mi už nebude moci pomoct. A tak se také jednoho podzimního dne stalo. Odešel mi tam, kde se ho nemůžu na nic zeptat a on odpovědět. Ale kdyby mohl, určitě by mi poklepal na rameno a svým moudrým hlasem řekl: „ Můžu Ti nějak pomoci?“
Martina Pinkasová
Mám doma živý budíček
Budík může mít mnoho podob a každý ho jistě má. Bez budíku, nelze vstávat. Budík způsobuje první myšlenky na vraždu přístroje, který nás tahá z toho nejhezčího snění. Nicméně můj budík se od toho klasického zcela liší.
Martina Pinkasová
Ranní vstávání
Crrrrrr, zvuk budíku mě nemilosrdně budí ze spánku a vytrhává s hezkého snu. "Zlosyne", proletí mi okamžitě hlavou. Vstávám a jdu budit ostatní. Nový den začal a s ním ono známé "Honem, ať to stihneme".
Martina Pinkasová
Kulička šedivých chlupů
Byla to malá, šedivá kulička, ze které vykukovaly čtyři, k tělu nepoměrně dlouhé nožičky. Přesně tohle byl můj první dojem, když jsem spatřila našeho nového člena domácnosti. Vítej doma, Alíku.
Martina Pinkasová
Fenomén single
Kolem nás existuje celá řada lidí, která žije tzv. „single“. Je to jejich svobodné rozhodnutí? Nebo je k tomu donutily okolnosti? A jaké výhody tento způsob života přináší?
Martina Pinkasová
Děti bez hranic
Trendem současnosti je tzv. liberální výchova. Dítě se stává partnerem hodným diskuse, navzdory faktu, že jsou mu pouhé tři roky. Kam se poděl rozumný přístup k našim dětem a proč se vytrácí tzv rodičovské vzory?
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Nizozemec si na zahradě postavil hrad, jeho interiér láká turisty z celého světa
Šestasedmdesátiletý Nizozemec Gerry Halman si na své zahradě postavil pětipatrový hrad. V...
Poštovní známka po bagetě i voní. Francie uctila symbol gastronomie
Francouzská pošta představila novou známku s obrázkem bagety převázané stužkou v barvách trikolory....
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Rozdáváme samoopalovací fluid ZDARMA
Toužíte po dokonalé letní barvičce bez rizika spálení? Vyzkoušejte lehký přírodní samoopalovací krém na obličej i tělo od Manufaktury. Zapojte se...
- Počet článků 78
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 697x