Pozor na žárlivost, i když...

ne vždy sebou přináší jen to špatné. Někdy je novým, čerstvým vzduchem, který zavane do našich životů.

Šli spolu parkem. Ani jeden z nich by nespočítal kolikrát tak šli. Protože byla hodina pokročilá, jako již mnohokrát jí napadlo, že sama by tím parkem nejspíš nešla. A pokud ano, tak hodně rychlým krokem a v hlavě by jí naskakoval jeden šílenější scénář než druhý. Přivinula se k němu. I když spolu byli už dlouho, pořád jí prostupovala tělem ta dobře známá touha, kterou zažila poprvé když se seznámili. Od té doby jí neopustila a stala se její součástí. Tentokrát se však nedočkala jeho hřejivého objetí. Proč? Jeho pohled sledoval dívku sedící na osamocené lavičce. Zahalena do dlouhého, černého kabátu, obuta do vysokých bot s podpotkem. Občas si rukou odhrnula pramen světlých vlasů, který ji vítr vmetl do tváře. Seděla, obklopena okolním tichem. On ji pozoroval a nedokázal pochopit, jaká síla k ní přitahuje pohled jeho očí. Když se nedočkala jeho objetí zaměřila svou pozornost na dívku sedící na lavičce. Vypadala jako každá jiná, které potkávala na chodbách vysokoškolských kolejí. Nic, co by přitahovalo její pozornost víc než na tři vteřiny dívka neměla. Možná však měla něco, co bylo jejím očím skryto. To něco však musel vidět její přítel, který se na ni díval jako na zjevení. V té chvíli v ní převládal jediný pocit. Zrodil se někde hluboko v jejím nitru a teď se dral s urputností pravěkého lovce na povrch. Byla to žárlivost. Proklínaná a opěvovaná. Zachránkyně i rozvracečka vztahů i manželství. A byla to ona která ji změnila v tu, se kterou už on nechtěl zůstat. Netušila, že tím, že sedí sama v parku na lavičce, v levé ruce drží dvěma prsty skleničku vína, způsobuje rozkol mezi dvěma lidmi, kteří do té doby žili v závidění hodné harmonii. Neměla to v plánu, vlastně plány nenáviděla. Měla ráda spontánní a nečekané věci. Možná tahle byla jedna z nich. Nečekala, že toho dne se mezi ní a oním klukem vedoucím se v parku s jinou dívkou zrodí tak nečekaný cit. Druhý den tam seděla opět. Na té samé lavičce, zachumlaná do příliš velkého kabátu. Tentokrát však čekala na něho. Přijde? Nebo to byl jen sen, který chtěl být realitou? Rafičky hodinek se posunuly na půl pátou. A on.... .....přišel.