Vy byste mě rozesmála:-) Plánujete si to hezky

"Do kuchyně mi chodit nebude." To mě fakt zaujalo. Ona je to jenom vaše kuchyň? A kde bude, až mu budou třeba dva a vy budete muset uvařit a zároveň na něj dohlídnout? Já mám teda docela ráda chvíle, kdy "mi" děti chodí do kuchyně. Povídáme si, starší pomáhá (i když to s jeho pomocí trvá kolikrát dýl, než bez ní), menší si staví kostky a vytahuje nádobí a já jsem ráda, že mám přehled, kde jsou. Mít rozdělenou domácnost na teritoria mi připadá smutný.

třeba si myslí, že po vzoru mnoha socialistických matek zavře dítě do ohrádky metr krát metr a půjde si vařit

Ovšem věta " Nebude mi chodit do kuchyně a když, tak bude sedět a dívat se co dělám..." je fakt legrační. Tak jo. A taky před ním je třeba zamknout obývák, aby nepokrčilo dečku na konferenčním stolku - na hraní má přece děcák...Asi byste omdlela, kdybyste viděla jídelní stůl plný hraček, které neuklízím, protože "je rozehráno" ...

Se mnou holky dělaly všechno (umývaly okna, malovaly zdi, vařily) a to vědomí, že si pomáháme, jim zůstalo. Není to špatné, zdá se mi teď podle nevlastňat, kterým tohle vědomí prostě chybí a musí to dotahovat "rozumem".

Ale každý máme situace přes které nejede vlak. Taky bych dětem nedovolila pobíhat u jídla, stejně jako mi dneska vadí jídlo spojené se zíráním na televizi. No jo...prostě posouváme a podsouváme ty hodnoty. A z dětí nakonec většinou vyrostou (navzdory našim zásahům) celkem prima dospělí 

Hm...co na to říct...Pravdou je, že děti mít mantinely musí, ale jen ty úplně nejzákladnější. Také by měly mít možnost se rozhodnout o některých věcech samy - viz příklad se špinavou pusou od borůvek. Fajn. nechceš si jí umýt? Klidně si tak choď, ale vypadáš takhle(ukázat zrcadlo) a je to tvá volba, jestli chodíš jako šáša...A tak je to i s dalšími věcmi. Opravdu je ve skutečnosti jen málo věcí, na kterých je třeba bazírovat...A na hraní dětí v kuchyni ráda vzpomínám...bylo to jedno z nejhezčích období jejich vývoje...Stejně, jako období tvorby na stěnách. Období vzdoru kdy dítě říká "ne" a "nechci" se dá cestou nejmenšího odporu zvládnout celkem v klidu, jen si dospělý musí určit priority, kdy mu opravdu stojí za to, za každou cenu mít pravdu či vnucovat svou vůli z pozice rodiče...Vychovávám čtvrté dítě, to jen pro info...a všechny děti jsou vychované, přestože jsem to s tou výchovou nebrala tak vážně...

Vím, že je to podružné...ale...aspoň tu shodu podmětu s přísudkem, kdybyste, prosím, opravila...

(A zbytek...pokud jste v tom první rok, si povíme tak za tři).

ach jo, chudinka vaše dítě...s takovými názory by snad bylo lepší si žádné nepořizovat

Proč? Vám snad po bytě pobíhají děti s nacpanou pusou?