Díl I. Trnitá cesta k lahvičce

V dnešní době, kdy prodej umělých výživ přímo kvete, se domnívám, že pokud to nejde jinak, musí místo mateřského mléka zastoupit lahvička. Zdá se to jednoduché, ovšem cesta k ní není někdy snadná.

Bylo ráno a ji probudil zvuk, který se dal přirovnat vrnění, které postupně zesilovalo v "bee, bee". Otevřela oči. "No jo, hned to bude" vzala miminko co nejněžněji do náruče. "Přikládejte, přikládejte" zněl ji v uších hlas sestry, která ji v noci vzbudila na kojení. V té době ještě netušila, že se tato činnost stane na chvíli její noční můrou. Snažila se a miminko také. Ovšem, jak se říká, "kde nic není, ani čert nebere". A tak miminko brečelo čím dál víc a jeho máma propadala čím dál větší panice. Něco je špatně. Proto malého synáčka vložila do pojízdné postýlka, a vyrazila nemocniční chodbou směrem k dětskému oddělení. A tam to všechno začalo. Nejdříve rozbalit miminko, umístit na váhu, půl hodiny se snažit krmit, umístit na váhu. Následovalo zjištění, že miminko nic nevypilo. Když potřetí požádala sestru se slzami v očích, jestli nedá miminku něco jiného, k jejímu zděšení i radosti, získala nataženou injekční stříkačku s umělou výživou. "A jestli miminko do 24h nepřibere, budete tu ještě přes víkend. Týden už v nemocnici strávili a malý měl necelé tři kila. A tak celý den strávila tím, že hodinu co hodinu jezdila na dětské oddělení na vážení a kojení, aby jí vždy po půl hodině společně s vražedným pohledem typu "co jsi to za matku, když nekojíš", dali umělou výživu. Malého musela budit i v noci a "cpát" do něho mléko injekční stříkačkou, kterou v půl čtvrté ráno rezolutně odmítal a hlavička se mu spánkem klimbala ze strany na stranu. Nakonec to vše dobře dopadlo a ráno jí oznámili, že může jít domů. Ještě nikdy tak ráda nebalila tašku s věcmi. Malý od té doby pije z lahvičky a injekční stříkačky, kterými ho krmili proto, aby prý neztratil sací reflex, zůstaly jen nepříjemnou vzpomínkou. Navíc ve svém 6 měsíčním věku mléko prokládá kuřecím masem, bramborem a čím větší kusy spapá, tím je raději. Jeho "mňam, mňam" je největší pochvalou, jakou může jeho máma dostat. Takže Vám, které se lámete hlavu s kojením, chci říct, že pokud to nejde, svět se neboří a ženy které nekojí nejsou méně mámy, než ty, které tu možnost mají. Navíc díky lahvičce, můžete zapojit i manžela, tedy pokud se nechá. Já to štěstí mám a není nad to, mít občas po ruce někoho, kdo pomůže a Vy můžete na chvilku vypnout a věnovat pár minut sobě. Vždyť svět, i když to někdy tak vypadá, se netočí jen kolem dětí. Navzdory tomu, že pořád zůstávají tím nejdůležitějším, co v životě máme.