V každém věku, aneb ukažte mi občanský průkaz

Článek o tom, že občanský průkaz je při nákupech v obchodě třeba. A to zvlášť v případě, že kupujete alkohol. Navzdory faktu, že na svých krásných 18 let, již řadu let vzpomínáte.

Patřím k těm, kterým příroda nadělila mladiství vzhled. Tento fakt ještě umocňuje krátký sestřih vlasů a často nasazený, nefalšovaný úsměv. A tak se jednoho dne stalo, že můj vzhled způsobil v obchodě u kasy nemalé rozpaky. To ráno začalo tradičním způsobem. Nekokrhal kohout, protože žádný v blízkosti nežije, ani nemohl zazvonit budík, protože žádný nevlastníme. Vzbudil mě zvuk hlasů, ozývajících se z pokoje nade mnou. Bydlím totiž ve studentské ubytovně, a v těch, jak známo je slyšet vše. Od tekoucího kohoutku u sousedů v koupelně, po zvuk podpatků, rozléhajících se po chodbě. "Klap, klap"..Takže vstávám. Udělám kávu, protože bez ní nemůžu existovat, a následně si učešu vrabčí hnízdo, které mi vzniká jako daň za příjemný spánek. Někdy nestačím žasnout nad tím, jak neúnavně mi vlasy stojí do všech směrů a ne a ne si lehnout zpět. Pak popadnu tašku a vyjdu ze dveří. Mířím do obchodu a v hlavě si stále opakuji seznam věcí, které chci koupit. Pak jen automaticky ukládám do košíku jednu věc za druhou, až mě jeho tíha táhne k jedné straně. Takto vybočená do strany doputuji až ke konci fronty, mířící k jednou ze dvou pokladen v provozu. Nervozita mezi zákazníky i prodavačkami stoupá, stejně jako teplota kolem. Otírám si pot z čela, postupně odkládám šálu, rozepínám zip kabátu. Současně se posunuji směrem k pokladní. Ta se tváří dost nerudně a mě napadá, že nejspíš nemá svůj den. Vždyť je pouhých deset hodin dopoledne. Konečně se dostávám k pokladnímu pásu a vyrovnávám na něj nakoupené potraviny. Láhev vína je poslední. Ještě najdu peněženku a postupně strkám věci zpět do tašky v pořadí, v jakém mi je pokladní posílá. Když dojde na víno, upře na mě svůj, nefalšovaně otrávený výraz očí. Následuje pohyb ústy z nichž vyjde následující: "Občanku už máte?". Překvapeněji jsem se snad ani nemohla zatvářit. Ve věku svých čerstvých 24 let, jsem již dlouho nemusela vyplnit požadavek tohoto typu. Zvlášť, když za mnou čekají další, ještě netrpělivější zákazníci. Usměju se tedy na pokladní a podám jí vytoužený doklad. Ta, z pohledem skeptika a výrazem typu "mám tě ptáčku" onen úřední doklad, převzala. Já jen čekala, až její pohled padne na mé datum narození a doufala přitom, v její rychlé počtářské umění. Nakonec mi s ještě více nakvašeným výrazem doklad vrátila a prskla na mě požadovanou cifru. Já, s úsměvem a pocitem mírného vítězství, zaplatila a odešla z obchodu. S láhví vína v jedné a nákupní taškou v druhé ruce. Navíc s pocitem, že platí přísloví. "Dobrá nálada nevyřeší všechny tvoje problémy, ale naštve tolik lidí, že stojí za to se smát. Třeba i na naštvané pokladní v obchodě.