S kocourem v posteli

O tom, jak přínosná je kočičí přítomnost v posteli. Zahřeje víc než jakákoliv peřina a možná díky ní získáte i něco navíc.

Tohle počasí přeje chřipce a právě ona zaklepala během tohoto týdne i na moje dveře. Bez pozvání, ani předchozí domluvy. Prostě si to namířila přímo ke mně a jala se mě obšťastňovat svou přítomností. Vím, že úvod tohoto článku napovídá spíše povídání o nachlazení, ale není tomu tak. Z mého stavu totiž nejvíce vytěžil náš kocour Tomík. Ptáte se jak? Ve stavu nemocných, kdy mi z nosu tečou vodopády rýmy a můj hlas by mohl směle konkurovat skřehotání stoleté stařeny, jsem veškerý svůj čas trávila, kde jinde, než v posteli. Zachumlaná pod několika vrstvami peřin, obklopená papírovými kapesníky a čajem. A ano, byl tu se mnou ještě někdo. Někdo, kdo si to s tichostí, která byla jeho šedým tlapkám vlastní, namířil přímo ke mě do postele. Byl to náš kocour Tomík a musíte mi věřit, že svoji přízeň mi nikdy neprojevuje v takové míře, jako když jsem nemocná. Můj normální, zdraví stav, provází naprostá ignorace mojí osoby z jeho strany. Teď však ulehl v nohách mé postele a pozoroval mě zpoza přivřených, šedých víček. Konečně se mi podařilo usnout. Spím a zdá se mi, jako tradičně, když je mi vážně bídně, naprostá, ale naprostá pitomost. Začínám sebou házet, když v tom, do mě začne někdo strkat. Nejdřív jemě a pak mě udeří svou chlupatou hlavou přímo do nosu. Zmateně otevírám oči a rozmazaným pohledem bez brýlí, pátrám po původci onoho nárazu. Nemusím pátrat dlouho. Můj pohled ulpí na našem kocourovi, který s tváří naprostého neviňátka opět leží v nohách mé postele a dívá se přítom způsobem "já nic" a navíc pohledem, kterým mi jasně naznačuje, že jsem to já, kdo ruší jeho spánek mým neustálým otáčením se. Takže zase jedna nula pro kocoura. Oběd toho dne konzumuji, kde jinde než v posteli. Postavený talíř na stolečku do postele, samozřejmě neujde kočičí pozornosti. Tomík nadšeně začenichal a jal se přesouvat směrem ke zdroji té vůně. Po zjištění, že se s ním nemíním rozdělit, mi uštědřil jeden pohrdavý pohled, kterým mi dal jasně najevo, že níž už v jeho kočičím žebříčku klesnout nemůžu. Takže dva nula pro kocoura. Poslední bod získal kocour neprosto nejsnazším způsobem. To když dorazili ostatní členové rodiny. Po zjištění mého zdravotního stavu, se pozornost upřela ke kocourovi. Ten, stále ležící v mé posteli, afektovaně kýchl, čímž bylo zaděláno na starost typu, "jen jestli se od tebe náš kocourek nenakazil. Doufám, že na něho neprskáš bacily". Takže tři nula pro kocoura. Jak je vidět, kocour v době mé nemoci naprosto nestrádal. Celé dny proležel v posteli, navzdory faktu, že tam za normálního chodu domácnosti, nemá co pohledávat. Já díky jeho přítomnosti nacházím chlupy v posteli dodnes, navíc v noci mě něco neustále šimrá pod bradou, a nápadně se to podobá kočičím chlupům. Ale pravdou je, že mi jeho přítomnost prospěla už jen tím, že mi uklidňujícím způsobem předl do ucha a zaháněl pocit samoty. Takže závěrem musím říct, že přítomnost domácího mazlíčka, ať už kočky nebo psa, v době nemoci, doporučuji. Přinejmenším Vám to poskytne nezapomenutelný zážitek a možná, stejně jako mně, i námět ke psaní.